Ve čtvrtek 1. října využila celá škola meteorologického příslibu příznivého počasí a vyrazila se všemi třídami na plánovaný výlet do Krkonoš. Tentokrát byl cílem výstup na Sněžku. Do Pece pod Sněžkou jsme dorazili krátce před devátou hodinou. Žáci prvního stupně si zkrátili cestu lanovkou na Růžovou horu, přičemž již to představovalo pro mnohé velký zážitek za hranicemi všedních dní, který později zúročili ve svých zdařilých výtvarných pracích. Žáci druhého stupně se – po jistém pedagogickém motivování s cílem zvýšit jak jejich morální nastavení na adekvátní úroveň, tak emoční hladinu dobré nálady, kdy jim bylo silně doporučeno udržovat si tyto předem stanovené limity po celou dobu absolvování vytyčené trasy (jinými slovy, pofňukávání a kňourání byly podobně jako plivání na zem či používání silných vulgarit vnímány jako prohřešky proti dobrým mravům) – se vydali Obřím dolem vzhůru, přičemž nutno podotknout, že v této fázi výstupu, počasí ještě přálo.
S přibývající nadmořskou výškou však vysokohorský vichr postupně nabíral na síle. Při výstupu účastníky Expedice Sněžka 2026 doprovázelo uklidňující hučení Úpy a naskýtaly se jim dechberoucí scenérie majestátních stěn Obřího dolu. Počasí na nejvyšším vrcholu Krkonoš a jeho bezprostředním okolí nezklamalo svým arkto-alpínským charakterem. Stoupali jsme, seč jsme mohli – navzdory větru dosahujícímu síly cca 90 km/h. – unikátním bezlesým ekosystémem nejvyšších partií Krkonoš k impozantně se vypínajícímu trojbokému jehlanu Sněžky, unikátnímu to v České republice zástupci tzv. karlingu (hory matterhornského typu; v mezinárodní terminologii pyramidal peak), jenž vznikl dlouhodobým působením tří ledovců – v Úpské jámě, Obřím dole a polském karu Lomniczky). (Digrese: Zde bylo dostatečně prověřeno vhodné oblečení žáků a žákyň, jak bylo předem mnohokráte upozorňováno, a to jak v ústní, tak v písemné formě. Možná pro některé žáky z toho plyne poučení z kritického vývoje: Jde-li se na Sněžku, nutno sebou vzíti nikoliv čepici s kšiltem, nýbrž čepici zimní, a teplejší bundu nejlépe s kapucí, která se dá utáhnout pod bradou. Jak říká jedno norské rčení: „Neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení.“ – v originále: „Det finnes ikke dårlig vær, bare dårlige klær.“ A otázky módy nejsou vždy a všude na prvním místě – což platí primárně pro žákyně. Konec digrese)
Po krátké zastávce na vrcholu naší nejvyšší hory – kdy se nám naskýtaly dramaticky prozářené výhledy jak do české, tak do polské krajiny – se žáci druhého stupně rozdělili na dvě skupiny. Méně zdatní a / či více unavení pokračovali z Růžové hory do Pece pod Sněžkou lanovkou, kde se jejich trajektorie propojila s žáky prvního stupně rovněž sestupujícími dolů ze Sněžky, pro něž druhým velkým zážitkem – hned po jízdě v kabinové lanovce – byl hluboký dojem ze silného vichru panujícího na vrcholcích našich nejvyšších hor, kdy se některé z dítek začaly pochytávat různých kousků oblečení paní učitelky z druhé třídy. (Nutno podotknout, že tato bezpečnostní aktivita v jejich řadách způsobovalo nemalou radost.) Zdatnější žákyně a žáci z druhého stupně pokračovali v sestupu pěšky až do Pece pod Sněžkou, přičemž doprovázející slunečné paprsky indiánského léta byly opět čím dál více intenzivnější, a tím pádem se zvyšovala hladina jak individuálního, tak kolektivního optimismu.
Do Poniklé a přilehlých obcí jsme všichni ve zdraví a plni nevšedních a těžko zapomenutelných dojmů dorazili v předem plánovaném čase.
Marcel Martin