V úterý 22. září jsme se vydali na dějepisnou exkurzi do Prahy. Naším hlavním cílem byla mimořádná výstava Přemyslovci – panovnická dynastie a její doba v Národním muzeu. A protože jsme chtěli historii poznávat nejen za sklem muzejních vitrín, ale také přímo na místech, kde se odehrávala, pokračovali jsme po prohlídce na Pražský hrad.
Výstava, kterou Národní muzeum připravilo ve spolupráci se Správou Pražského hradu, představuje více než 900 exponátů zapůjčených z téměř sedmdesáti českých i zahraničních institucí. Na jednom místě tak nabízí jedinečnou možnost nahlédnout do více než čtyř století vlády rodu, který proměnil české knížectví v království.
V rozlehlých výstavních sálech jsme mohli obdivovat předměty, které jsou běžně ukryté v muzejních depozitářích nebo rozptýlené po celé Evropě. K největším vzácnostem patří osobní prsten Přemysla Otakara I., meč a pohřební klenoty Přemysla Otakara II. či vzácné textilie z hrobu svaté Ludmily. Pozornost si zasloužil také monumentální románský sarkofág, který pravděpodobně ukrýval ostatky jednoho z českých panovníků a vůbec poprvé opustil prostory Vyšehradu.
Zvláštní pozornost vzbudily také předměty připomínající osobní osudy členů panovnického rodu. Mezi nimi například vzácný křestní oděv, který pravděpodobně patřil malému Přemyslovi, synovi Václava II. a Guty Habsburské, jenž zemřel ještě jako dítě. Právě takové exponáty nám připomněly, že i slavní panovníci byli především lidé se svými rodinnými příběhy.
Po návštěvě muzea jsme se vydali na Pražský hrad, kde jsme mohli na vlastní oči poznávat místa spojená s počátky českého státu. Cestou jsme se zastavili také u památníku připomínajícího studentské demonstrace z února 1948. Na Hradě jsme prošli jednotlivými nádvořími, zastavili se u monumentální katedrály sv. Víta a nahlédli k pozůstatkům kostela Panny Marie, jedné z nejstarších křesťanských staveb na našem území.
Po vydatné porci historie přišel vhod i krátký rozchod, který žáci využili především k občerstvení. Pak už nás čekal sestup z Pražského hradu, cesta k autobusu a návrat domů.
Celý den nám nabídl příležitost propojit znalosti ze školních lavic se skutečnými historickými památkami. A snad jsme se také přesvědčili, že za každým jménem a letopočtem v učebnici se skrývá příběh, který stojí za to objevovat.
Lucie Václová